"Spatial patterns of life"

moderátor       RNDr. Martin Culek, Ph.D.
čas                11:30-12:30
místnost         Z2

Výsledky  fenologických pozorování v České republice v rámci fenologické sítě ČHMÚ zpracované pomocí geografických informačních systémů
Lenka Hájková
Fenologie je vědní disciplína, která se zabývá studiem časového průběhu periodicky se opakujících životních projevů, zvaných fenologických fází, rostlin a živočichů v závislosti na podmínkách vnějšího prostředí, zejména na podnebí a počasí. ČHMÚ spravuje síť fenologických stanic (polní plodiny, ovocné plodiny a lesní rostliny) jejichž výsledky se dají vyjádřit pomocí geografických informačních systémů. Z celkového počtu 45 druhů sledovaných lesních rostlin jsme plošně zpracovali výsledky nástupu fenologických fází spojených s pylovou sezonou, tedy počátek a konec kvetení, u srhy říznačky a psárky luční za období 1991–2010 včetně vybraných statistických a meteorologických charakteristik.

Proměny krajiny soutoku Moravy a Dyje – mizející ohnisko biodiverzity
Jan Miklín
Práce se zabývá změnami v krajině soutoku Moravy a Dyje (části Biosférické rezervace Dolní Morava) mezi roky 1938 až 2009. Zatímco některé procesy, jako je intenzifikace zemědělství, vodohospodářské úpravy či nárůst křovin a lesa na úkor travních porostů jsou dobře známy, méně se však mluví o změnách lesního hospodaření. Studované území je příkladem krajiny, kde rozsáhlé plochy otevřených, prosluněných porostů (obhospodařovaných často jako výmladkový, střední les s pastvou dobytka) zahrnující velmi staré, mohutné stromy – nejčastěji duby – byly přeměněny na klasický zapojený, vysokokmenný stejnověký porost s intenzivním holosečným hospodařením. To spolu s extrémním rozsahem těžeb v posledních desetiletích znamená výrazný úbytek biotopů vzácných a chráněných druhů organizmů, zejména saproxylického hmyzu. Zároveň tato oblast, pro svou druhovou bohatost nazývaná „Moravská Amazonie“, představuje ukázku mizející horké skvrny biodiverzity na mapě Evropy přes svůj statut Biosférické rezervace či Evropsky významné lokality.

Chorotypy – elementární prostorové vzory rozšíření na příkladu ptáků hnízdících v České republice
Jan Divíšek, Eva Krásenská
Cílem příspěvku je najít, popsat a vysvětlit základní prostorové vzory rozšíření ptactva hnízdícího v České republice, konkrétně s využitím pravděpodobnostní metody vymezování chorotypů – skupin druhů s podobným rozšířením. Použili jsme data o rozšíření 201 druhů v 628 kvadrátech mapovací sítě České republiky. Fuzzy klasifikační metodou jsme vymezili elementární vzory rozšíření – chorotypy, které zahrnují cca 85% druhů české avifauny. Poukazujeme na společné rysy druhů náležejících do stejného chorotypu, jako geografické rozšíření v evropském měřítku, typ hnízdního habitatu nebo migrační strategie. Domníváme se, že chorotypy vymezené v tomto prostorovém měřítku mohou reflektovat některé makroekologické jevy a proto mohou být přínosné pro studium dynamiky populací a areálů druhů v odezvě na globální změny.