Prostor a kultura: pohledy kritických přístupů

Sekce              Prostor a kultura: pohledy kritických přístupů

Místnost        Z4

Moderátor     doc. RNDr. Alois Hynek, CSc.

Postavení žen ve vybraných náboženských kulturách

Mgr. Kamila Klingorová (Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova)

Genderové rozdíly jsou geograficky determinované a ovlivňují je, mimo další faktory, kultura a náboženství převládající v dané společnosti. Například vliv islámských kulturních norem a tradic (ne vždy souvisejících s Koránem) na postavení ženy je v posledních letech častým tématem geografických i populárních prací. Stejně tak buddhismus, hinduismus a křesťanství vytvářejí charakteristické vzorce chování žen a mužů a hierarchické uspořádání společnosti, které více či méně diskriminuje ženy. Studium vlivu náboženství na postavení žen a mužů spadá do tzv. feministických geografií náboženství, podoboru sociální geografie zabývajícího se studiem vztahu „žen, mužů, náboženství a prostoru“. Cílem tohoto příspěvku je analyzovat normativní podmíněnosti role ženy v největších světových náboženstvích v sociální, ekonomické a politické sféře a pokusit se o srovnání vybraných relígií.

Imaginativní geografie Číny v české společnosti

Mgr. Pavel Doboš (Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita)

Cílem příspěvku je kriticky hodnotit kulturní reprezentace vzdálených míst, které cirkulují v české společnosti. K tomuto účelu jsou využity imaginativní geografie, původně koncept Edwarda Saida. Podle Saida jsou imaginativní geografie o tvorbě obrazů míst. Tyto obrazy však mají své vlastní významy, jež nelze považovat za reflexe reálné komplexnosti míst. Významy spíše dramatizují odlišnost a reprodukují diskurs jinakosti. První část příspěvku stručně představí teorii pro analytické užití imaginativních geografií. Druhá část je příklad takového užití. Jsou analyzovány imaginativní geografie Číny, jež lze nalézt v české společnosti. Analýza je kvalitativní a založena na rozhovorech s členy české společnosti. Ukazuje, jak jsou tyto imaginativní geografie diskursivně vztaženy k západní „neoliberální hegemonní racionalitě“, což z nich vytváří nástroj, který pomáhá zakrývat strukturální problémy globálního kapitalismu. 

Komu patří mapa a lze se na ni spolehnout?

Mgr. Jiří Pánek (Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého)

            Stejně tak jako zbraně a válečné lodě, byly i mapy nástrojem imperialismu. Národy a říše nejsou přirozené prvky v krajině, ale jsou to sociální konstrukty, které přeměnily planetu Zemi v trh s nemovitostmi. Kartografie byla dříve nazývána vědou princů, a to právem, protože to byly tyto elity, které využívaly mapy k zabírání země a přírodních zdrojů, které považovaly za cenné, na úkor původních obyvatel (tj. obyvatel bez přístupu k technologickým vymoženostem a tudíž bez možnosti vlastní reprezentace prostorových vztahů a reality).

Kdo však nahradil tyto elity v dnešní době? V posledních třech desetiletích došlo k obrovskému pokroku v oblasti technologií, který měl vliv nejen na demokratizaci kartografie, ale i GIS. S demokratizací těchto dvou hlavních prvků nastupuje nový přístup k mapování v podobě kritické kartografie.  Autor v článku diskutuje nad rolí státu, komerčních firem a občanské společnosti v procesu tvorby mapy a reprezentace veřejného prostoru. Tuto diskuzi opírá o příklady rozdílné vizualizace jevů v Olomouci, poloostrova Krym a oblasti Arunachal Pradesh.