Tematické sekce

Ženy v prostoru, prostor žen

Pozornost ženám v rámci řady vědeckých oborů je věnována od posledních desetiletí minulého století. Proud myšlení, který se problematice vztahu genderu a prostoru věnuje, spadá do poststrukturalistických směrů a je obecně označován za feministický proud. Řada výzkumníků se zabývá otázkami ohledně maskulinity a genderovanosti prostoru, jakož i způsoby a příčinami formování prostoru žen a ženami. Tyto otázky a řada dalších se vztahují nejen k fyzickému prostoru, jako jsou například veřejná prostranství města, ale také k prostoru ve smyslu „polí“, která mají své mechanismy, pravidla a hierarchii, jako je například akademické pole, kde se v poslední době vyplavilo téma „skleněného stropu“ (Červinková 2011), tedy neviditelných širších systémových zábran stojících v cestě za vědeckou dráhou žen. Cílem sekce je otevřít některé z problémů, na nějž feministický proud upozorňuje – problémů, se kterými se jako mladí vědci a vědkyně setkáváme ať už v rámci našich výzkumů a bádání, nebo v naší vlastní praxi na akademické půdě.

 

Význam městského veřejného prostoru

Georg Simmel v úvaze o prožívání města nehovoří o privátních prostorech, kterých je město plné, ale o jeho veřejném prostoru. Městský prostor je asociován veřejným prostorem. Význam veřejného prostoru tak má hlubší dimenzi než pouhé vyjmenování řady jeho funkcí. Jako objekt studia spadá veřejný prostor do řady disciplín; od urbánních studií, přes sociologii, antropologii až ke geografii. Každá z nich přináší své vlastní perspektivy a vize a tím i významy veřejného prostoru. V současnosti ani nelze zkoumat veřejný prostor bez vlivu a diskuze s dalšími obory, nelze se inspirovat studiemi jen jednoho oboru. Nové koncepty a metodologie tak zřídka vznikají v mezích daného oboru. Sekce nabízí prostor pro diskuzi významu veřejného prostoru a jeho proměn.

 

Symbolická formace prostorů v kulturních přístupech

Kultura jako teoretický i analytický koncept se ve výzkumu prostoru dostala do popředí ke konci 80. let minulého století. Nejenže se dostala do popředí, ale v podstatě postupně získala jednu z ústředních rolí, s čímž se pojí mimo jiné vznik směru „nové kulturní geografie“. Tento směr začal čerpat především z různých sociálních a kulturních teorií, které byly obecně spojovány s kulturním obratem v sociálních vědách, a proto narušil například oborové hranice mezi geografií a kulturálními studii či geografií a sociální antropologií. Po vzoru interpretativních směrů se začalo v kulturních přístupech ke studiu prostoru tvrdit, že stejným způsobem, jako je možné hledat interpretace v kulturních textech, je možné hledat interpretace v rozmanitých místech, krajinách nebo jejich reprezentacích, protože kulturní významy jsou do nich zapsány různými kulturními skupinami. Prostorové fenomény jsou chápány jako formované symbolicky pomocí kulturních otisků, které však nejsou otisky neutrálními, nýbrž obsahují určité kulturní preference, jak by měl svět vypadat. Tento tzv. reprezentativní směr byl v poslední době kritizován jako příliš statický, a proto byl doplněn o poznatky „non-representional theory“ kladoucí důraz na žitou zkušenost. V této sekci jsou vítány všechny příspěvky, které zkoumají prostorové jevy z kulturního hlediska, ať se jedná o „reprezentativní“ hledisko zdůrazňující pojmy jako diskurs, text či význam, nebo „nereprezentativní“ hledisko zdůrazňující pojmy jako performativita, afekt či praktiky každodennosti. Oba přístupy sice čerpají z jiných sociálních teorií, ovšem lze tvrdit, že nejsou výlučné a vzájemně se trumfující, nýbrž komplementární a vzájemně se obohacující.

 

Kartografie: mezi mnoha obory

Odhlédneme-li od skutečnosti, že i kartografie se určitým způsobem specificky vyvíjela podle historického vývoje lidského myšlení v partikulárním geografickém prostředí, a připustíme-li, že existuje určitá esence kartografie, můžeme zároveň připustit, že tato esence je veskrze transdisciplinární. Je obecně rozšířenou skutečností, že již od svých počátků je kartografie především o práci s mapami a že mapy se mohou věnovat velmi rozmanitým prostorovým záležitostem. Kartograf si proto nikdy nemohl dovolit být zcela ohraničen od jiných disciplín, protože podstata práce s mapami mu to neumožňovala. Nejenže kartografovi nemůže být neznámá geografie, ale zároveň potřebuje být v kontaktu například s obory geodézie či sémiotiky, někdy i obory uměnovědnými, a v poslední době velkého rozmachu geografických informačních systémů i s informatikou. To je však jen jedna strana mince, strana mapové a GISové tvorby, která někdy zastiňuje stranu druhou, neboť kartografie je dnes chápana především v technicko-vědních konotacích. Druhá strana je však neméně důležitá a týká se přijímání map a jejich vlivu na společnost. V oblasti přijímání map se kartografie sbližuje například s kognitivní psychologií, zatímco v oblasti vlivu map vznikly kritické směry v kartografii z podnětů práce J. Briana Harleyho, které vidí v mapách i jejich ideologický aspekt, a proto mají blízko například k sociologii. Tato sekce si přeje nabídnout prostor příspěvkům z obou stran mince, aby v nejlepším případě ukázala, že v transdisciplinárním pojetí tyto dvě strany nejsou nikdy zcela oddělitelné.

 

Religiozita v prostoru

Religiozita představuje transdisciplinární téma v pravém slova smyslu. Tento fenomén se nachází na průniku řady sociálních věd, mezi nimiž jmenujme především sociologii, religionistiku a - pochopitelně - i geografii. Religiozita přitom neznamená pouze studium počtu věřících ve vymezeném území (regionu), ale představuje komplexní společenskovědní jev, který vybízí ke zkoumání kvantitativními i kvalitativními metodami. Tato sekce hledá příspěvky zabývající se například změnami v religiozitě především českého obyvatelstva, vývojem rozmístění věřící populace ve 21. století, změnami v chování věřících, otázkou sekularizace či naopak (re)sakralizace ve vybraném území či komunitě; vítány jsou i příspěvky řešící vznik a podobu nových náboženských hnutí.

 

Mobility: lidé v pohybu, svět v pohybu

Různé typy mobilit jsou nedílnou součástí soudobé společnosti, od různorodých mikroměřítek až po globální makroměřítko. Tento fakt byl po dlouho dobu brán tak samozřejmě, že velká část badatelů si neuvědomovala, jak zásadním způsobem přehlíží implikace, které z něj plynou. Lidé, společnost, sociální jevy i materiální věci jsou mnohdy zkoumány jako stabilizované až nehybné, zakotvené ve svých sociálních a časoprostorových polích, aniž by se bralo dostatečně na zřetel, že jsou to paradoxně právě různé mobility, jež v principu umožňují, aby stabilizovanost vůbec vznikla. Mobility umožňují kontakt, kontakt umožňuje změnu, změna umožňuje variabilitu a změna i variabilita jsou fenomény, jež jsou tak často považované za hodné zkoumání. Až s badateli, kteří prosazují mobilitní obrat, se situace postupně začíná měnit, když upozorňují, že lidský život i svět jsou o pohybu. Pro geografii to má zásadní důsledky. Jednak se v ní více prosazují myšlenky, podle kterých není prostor stabilní a statický, a jednak geografické poznatky mohou ve větší míře pronikat do oborů mobilitním obratem ovlivněných, jako je například sociologie, jelikož mobilita a prostor je těsně spjatá dvojice. Navíc sami představitelé mobilitního obratu v čele s Johnem Urrym mají malé uznání pro oborové hranice. Sekce proto vítá různorodé příspěvky z oblasti dopravy, turismu, migrace, pohybem umožněných sociabilit, ale i dalších studií různorodých lidských a materiálních přesunů a toků, které mají vliv na prostory, mezi nimiž mobilitou zprostředkovávají kontakty.

 

Fyzickou geografií k transdisciplinaritě

Pro fyzickou geografii se obecně v posledních dekádách stalo typickým určité roztříštění vlastních podoborů. To na jednu stranu vedlo k vyššímu kontaktu s přírodními vědci z jiných disciplín, ale na druhou stranu to též mnohdy paradoxně vedlo ke stále vyšší ohraničenosti fyzicko-geografických subdisciplín. A tak například zatímco klimatologové stále více spolupracují s fyziky atmosféry, geomorfologové s geology, biogeografové s biology, může docházet obráceně k jevu, kdy tito klimatologové, geomorfologové a biogeografové komunikují stále méně mezi sebou navzájem. Dokladem může být například i publikační strategie, kdy příslušníci různých subsubdisciplín fyzické geografie mají své specializované časopisy a nezajímají se příliš o časopisy jiných subdisciplín. Zvyšující se interdisciplinarita k jiným přírodním vědám tak paradoxně získala i vedlejší efekt zvyšující se disciplinární ohraničenosti uvnitř fyzické geografie. Nemůže však existovat i alternativní cesta, ve které různí fyzičtí geografové spolupracují jak s jinými přírodními vědami, tak zároveň nereprodukují striktně subdisciplinární rozdělení fyzické geografie? Jakkoli jsou různé subdisciplíny zaměřeny na různé geosféry, stále je jejich společným jmenovatelem jedna fyzicko-geografická sféra. Může být pak dalším krokem i větší porozumění a protnutí se s humánní geografií nebo i jinými sociálními vědami? Tato sekce proto nezve v prvé řadě všechny klimatology, hydrology, biogeografy, geomorfology či pedogeografy, ale především zve všechny fyzické geografy, kteří ve svých výzkumech nevítají striktně disciplinární a subdisciplinární ohraničenost, aby ukázali, co tento postoj jejich výzkumu přináší.

 

Lokální kontext ekonomického rozvoje

V České republice a v postsocialistickém světě obecně stále dominuje v oblasti regionálního rozvoje ekonomický pohled, a to především z pozice makroměřítka. Tento aspekt v posledních letech navíc umocnila ekonomická krize. Porovnávají se státy, vytvářejí regionální typologie, ale (po)zapomnělo se na místo, na jednotlivé lokality. Víme, o kolik vzrostlo či kleslo HDP, o kolik se snížily či zvýšily zahraniční investice, které regiony vykazují vysokou nezaměstnanost. Jak se ale tyto skutečnosti projevily v konkrétních městech a obcích, v jednotlivých komunitách či u významných firem? K problematice se vyjadřují ekonomové, sociologové, urbanisté. A co geografové? Sekce je otevřená jak kvantitativně, tak kvalitativně pojatým pracím. Vítán je samozřejmě i mix obou metodologií.

 

Geografie těla

V kontextu postupného sbližování systematicky očišťovaných vědeckých disciplín se po jazykovém a prostorovém obratu dostává ke slovu i obrat tělesný. Tělesný obrat představuje epistemologický posun od člověka myslícího k člověku tělesnému, od člověka využívajícího abstraktní před-stavy ke člověku jednajícího v konkrétních situacích, od člověka odděleného od okolního prostoru ke člověku svázaného se svým prostředím. Tělesný obrat tak do geografie opět vrací téma těla a zdůrazňuje, že je to právě naše vlastní tělo, které nám zprostředkovává informace o prostoru, díky kterému rozumíme prostoru, skrze které se do prostoru rozvrhujeme. Tělo se v rámci obratu k tělu stává dokonce subjektem samotného vnímání. Skrze tělo získávám přístup k věcem, ke světu, skrze tělo vnímám. Subjektem vnímání tak není nadále „mysl“, „já“ či „vědomí“, nýbrž tělo. Tělo je samo o sobě vybaveno celou řadou schopností, k jejichž výkonu není žádné vědomí zapotřebí. Tělo je schopné poslouchat, pohlížet, pociťovat úplně samo. Geografie těla se pak zaměřuje na otázky spojené s tím, jakým způsobem se skrze vlastní tělo rozvrhujeme do prostoru, jakým způsobem vnímáme prostor, jakým způsobem zažíváme prostor, jakým způsobem se nám prostor dává. Sekce uvítá jakékoliv příspěvky přinášející jak konkrétní příklady toho, jakým způsobem se prostor jeví „odlišným“ tělům, tak zároveň, jakým způsobem tělo zažívá „odlišnost“ prostorů.

 

Geografické informační systémy ve vojenství

Geografické informační systémy sehrávají v současné době v oblasti vojenských aplikací velice důležitou roli. Digitální geografická data se stala neodmyslitelnou součástí moderních zbraňových systémů, letecké navigace i vojensko-geografických analýz terénu a jejich vyhodnocování. Stále se však objevují určitá úskalí, která jsou bez úplného zásahu člověka takřka neřešitelná. Aplikace moderních technologií, jako jsou např. prostředky dálkové detekce, by mohly pomoci osvětlit a navrhnout nové způsoby získávání terénních dat a jejich analýz, které by bylo možné uplatnit nejen ve vojenství, ale také v rámci civilního sektoru, resp. integrovaného záchranného systému.