Participace a angažovanost geografického výzkumu

datum a místo konání: 13. září 2013 na Geografickém ústavu PřF v Brně

Začíná být čím dál těžší obhájit pozici vědce jako toho, kdo ví, kdo poznání vytváří, kdo rozhoduje o designu výzkumu, o zvolených metodách, kdo drží kontrolu nad výzkumným procesem. Důsledkem je nutnost redefinice pozice výzkumníka, expertízy a celé sítě vztahů, která stojí za tím, že někdo něco říkat smí, jiný ne, že stejná slova mohou nabývat odlišných významů dle toho, kdo je pronáší. Cestou slibující překonání duality výzkumníka a objektů výzkumu jsou participativní výzkumné techniky, které jsou založeny na otevřenosti, rovnosti, citlivosti k respondentům, k jejich potřebám, slovům i k celé šíři vztahů za nimi.

Vzrůstající význam participativního výzkumu dokládá i postupné zpochybňování tzv. deficitního modelu, podle kterého se nedůvěra veřejnosti ve vědu vysvětluje nedostatkem informací, které o ní veřejnost má a podle kterého řešení tkví v její osvětě. Stále zřetelněji se však ukazuje, že nejsilněji pochybují ti, kteří toho o vědeckých postupech vědí nejvíc. Řešením tak není veřejnost vzdělávat a přesvědčovat o víře ve vědu a její poznatky, ale přijmout ji v tomto procesu jako rovného partnera s adekvátní mírou rozhodovacích pravomocí i odpovědnosti.

Tak jak došlo k odklonu od „velkých", „univerzálních" teorií, došlo zároveň i k opuštění představy vědy jako něčeho, co podává odpovědi na obtížné a závažné otázky, co umí docházet k jednoznačným závěrům, naplňovat cíle, navrhovat řešení a dávat doporučení. Daleko více se prosazuje představa vědy blízká „opečovávání", „opatrování", „starání se". Tedy něčeho stálého, nekončícího, toho, co děláme každý den, co trvá, co je tak nějak příliš malé, drobné a tak trochu i nevděčné. Odklon od velkých, systémových řešení k drobným a každodenním praktikám přispívá k prosazování menších studií, mikroměřítku, zaměření na jedince a individuální odpovědnost. I geografové si tak začínají všímat, že proměna ustálených zvyklostí se daleko častěji děje pomalu, pozvolna, krůček po krůčku. Toto s sebou přináší i změny při stanovování cílů výzkumu, výběru metod a způsobu prezentace výsledků.

Participativní principy se už dávno staly součástí výzkumu i projektového cyklu v rozvojových zemích, kde pomáhají překonávat kulturní bariéry a stereotypy. Participace občanského, podnikatelského a veřejného sektoru se stala podmínkou přípravy strategických dokumentů v oblasti regionální politiky, od lokální po mezinárodní úroveň. Výuka geografie na univerzitách se posunula od frontální výuky s jednosměrným tokem informací k participaci studentů na hledání odpovědí na společné otázky i výběr těchto otázek. Internet umožnil téměř každému participovat na vytváření kartografické, textové i vizuální reprezentace skutečnosti. Veřejnost má, byť omezeně, možnost participovat na utváření funkce i vzhledu veřejných prostranství. Umělecké performance získávají svoji hodnotu často teprve zapojením svých diváků. Uvedené příklady ukazují, že participace se stala významným symptomem postmoderního světa. Domníváme se tak, že participace je vhodným rámcem jak pro diskusi obecnějších otázek po roli geografie v současné společnosti, tak i témat celého spektra geografických a kartografických subdisciplín. I z tohoto důvodu byla nabídnuta participace širší odborné veřejnosti na sestavení tematických sekcích workshopu, které můžete nalézt zde.