Participativní výzkumné techniky

moderátor Mgr. Petr Matoušek
čas 15:30-16:30
místnost Z4

Motivace pomoci: o jedné významové diferenci
RNDr. Robert Osman (Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita)

Příspěvek pokládá otázku o možnosti využití participativních metod výzkumu v oborech primárně zaměřených na regionální rozvoj. V sousloví „regionální rozvoj" je již obsažena jak měřítková úroveň regionu, která se do jisté míry vzpírá individuálně zaměřeným participativním technikám, tak koncept rozvoje, který implikuje asymetrický vztah mezi těmi, kteří pomáhají a těmi kterým je pomáháno. Otázku měřítka nechává příspěvek stranou a podrobněji diskutuje právě tuto latentní asymetrii „pomoci" či „rozvoje". Základní rozlišení pokládá do roviny motivace, když tematizuje otázku: z jakého důvodu chceme pomáhat, z jakého důvodu chceme „dělat rozvoj". Následně rozlišuje dvě alternativní linie motivace: sobeckou a altruistickou. Zatímco altruistická je spojena s motivací „co je správné", vírou v plošná strukturální řešení a konceptem „rozvoje", je sobecká spojena s motivací „co chci já", vírou v drobné, lokální ale za to opakované aktivity a konceptem „péče". Příspěvek tak v závěru dochází k zdánlivě paradoxnímu konstatování, že symetrický vztah partnerství může být v rozvoji dosažen pouze se sobeckou motivací vlastního uspokojení.

Participativní umění a geografie: Inspirace akcemi Kateřiny Šedé
Mgr. Jaroslav Biolek, Mgr. Pavlína Zrůstová, Mgr. Jiří Malý (Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita)

Příspěvek si klade za cíl na příkladech projektů Kateřiny Šedé ukázat, jakým způsobem tato umělkyně dosahuje participace místní populace v komunitním životě obce. Na základě semi-strukturovaných rozhovorů s účastníky těchto akcí také dokládáme pozitivní sociálně-prostorové účinky participativních technik, které by mohly být jistým způsobem využitelné i pro geografii. Ačkoli umění často překračuje hranice, které věda může jen těžko přesáhnout, lze na různých případech doložit, že by se i geografický výzkum mohl inspirovat v praktikách a metodách participativního umění. V závěru se zamýšlíme nad potenciálem geografického participativního výzkumu a nad limity použití kreativních technik v metodologii geografické vědy.

Participativní mapování a participativní GIS jako nástroje občanské angažovanosti
Mgr. Jiří Pánek, Bc. Beata Ćmielová (Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci)

Participaci lze jinými slovy chápat, jako aktivní účast či aktivní podíl cílové skupiny na rozvojových intervencích, zejména pak na stanovování jejich cílů a realizace. Mapy byly dlouhodobě nástrojem moci a technické dominance státu nad občany a stejnou pozici zdědily i geografické informační systémy (GIS). Příspěvek se zaměřuje na metodologii participativního mapování a GIS jako nástrojů občanské angažovanosti na případové studii mapování cyklistických stojanů v Olomouci. V příspěvku jsou prezentovány poznatky z terénního výzkumu a z online mapovací platformy Ushahidi. V závěru se autor zaměřuje na využití participativního přístupů ve sběru a vizualizaci prostorových informací jako nástroje pro komunitní rozvoj v České republice.